Michal Heczko je zástupcem ředitele a učitelem matematiky na Gymnáziu a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Zlín. Kromě gymnázia se věnuje také práci ve zlínské pobočce Jednoty českých matematiků a fyziků, podílí také na činnosti v Národním pedagogickém institutu, kde se věnuje lektorské činnosti a projektu IPS Kurikulum, kde působí jako předseda Národního kabinetu matematiky a informatiky. Energii čerpá cestováním a sportem, zejména cyklistikou.
Michale, co Tě přivedlo ke kariéře ve vzdělávání, konkrétně v oblasti matematiky a informatiky, a jaké momenty Tě na této cestě nejvíce ovlivnily?
Když jsem byl na základní škole, přemýšlel jsem, že bych se stal učitelem. V té době mě asi nejvíc lákala chemie. Na gymnáziu jsem začal mít blíže k informatice, kterou jsem následně na Fakultě aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vystudoval a původně jsem směřoval spíše ke kariéře programátora. Během doktorského studia jsem na UTB ve Zlíně vedl výuku. Právě tehdy jsem obdržel nabídku z mého bývalého gymnázia, zda bych nevzal několik hodin informatiky. Protože jsem kdysi původně přemýšlel i nad učitelstvím a výuka, ke které jsem se dostal na UTB, mě bavila, tak jsem si doplnil pedagogické minimum. Poté jsem ještě vystudoval rozšiřující studium učitelství matematiky a už jsem se přesunul na plný úvazek na gymnázium, kde jsem poté postupně přešel od informatiky k matematice.
Takže asi nejvíc moji cestu ovlivnila náhoda, kdy mému bratrovi napsala jeho bývalá třídní učitelka, ať se mě zeptá, zda bych nevzal několik hodin informatiky. Sám nebyl přesvědčen, zda bych o to měl zájem, ale i tak mi tuto nabídku přeposlal. A tento moment zcela změnil směřování mé budoucí kariéry.
S jakými největšími výzvami ses během svého vzdělávání setkal, a jak jsi je překonal?
Nejtěžší výzva pro mě bylo asi studium učitelství matematiky, které jsem absolvoval v době, kdy jsem začal učit na plný úvazek na gymnáziu a musel jsem nějak efektivně skloubit pracovní povinnosti se studiem. Další velkou výzvou bylo skloubit studium s rolí začínajícího učitele. Postupem času jsem musel absolvovat celou řadu dalších studií, ale s přibývající praxí to šlo trochu lépe.
Revize rámcových vzdělávacích programů přináší rozvoj digitálních kompetencí v napříč vzděláváním
S jakými nejvýznamnějšími změnami ses v posledních letech setkal v oblasti výuky matematiky a ICT? Jak na ně nejlépe reagovat?
Změn bylo několik. Asi největší změnou a výzvou bylo období pandemie Covid-19, kdy probíhala výuka distančně, což si člověk nikdy před tím nedokázal ani představit. Lze namítnout, že tato situace představovala větší výzvu pro učitele, kteří digitální technologie dříve příliš nevyužívali. Pro mě však byla náročná jiným způsobem. Znamenalo to zprovoznit MS Teams ve škole, proškolit učitele a ve spolupráci s vedením školy nastavit pravidla využití. Navíc jsem v té době začal působit jako člen metodického kabinetu matematiky a informatiky, v rámci kterého jsem připravil sérii školení právě na podporu distanční výuky.
Druhou významnou změnou je zavádění revize rámcových vzdělávacích programů, která právě probíhá. V oblasti informatiky už částečně proběhla, kdy se výuka informatiky posunula od výuky prioritně zaměřené na použití kancelářského SW k výuce algoritmizace, programování či zpracování dat. Zároveň tato změna zavedla rozvoj digitálních kompetencí v rámci ostatních předmětů.
Co bys doporučil dospělým, kteří se chtějí vrátit ke studiu nebo se začít vzdělávat v nových oblastech, jako je například IT, ale mají obavy z náročnosti a možného selhání?
Jděte do toho. Jeden z příkladů, který rád uvádím, je zmiňovaná pandemie Covid-19. Před ní byla řada učitelů (samozřejmě, že i lidí v jiných oblastech, ale měl jsem možnost sledovat zejména v oblasti školství), kteří digitální technologie nepoužívali a někdy se jim i vyhýbali. S příchodem pandemie byli nuceni okolnostmi k jejich používání a udělali obrovský kus práce – viděl jsem to nejen u nás ve škole, ale i na řadě dalších škol, které jsem měl možnost navštívit v rámci různých konzultací, seminářů či webinářů.
Toto byla samozřejmě situace vynucená okolnostmi. Ale i dnes stojí za to rozšiřovat si obzory, svět se rychle vyvíjí a je třeba se vzdělávat po celý život. Navíc by se člověk neměl bát selhání nebo chyby. Každá chyba je zkušeností, která nás i tak posune dál.
Jak mohou lektoři využívat umělou inteligenci ve své práci? Jak ji používáš Ty?
Umělá inteligence se stala jedním z hlavních témat teprve nedávno, i když se jedná o věc podstatně starší, protože vývoj různých aplikací umělé inteligence a neuronových sítí probíhal již ve druhé polovině 20. století. Rapidnější vývoj však probíhal zejména po roce 2010 a u široké veřejnosti se stalo známým generativní AI ChatGPT v posledních letech. Touto historií jsem však trochu utekl od původní otázky. Využití pro lektory může být různé. Z mnoha příkladů zmíním třeba přípravu osnovy daného semináře, zpracování rešerše daného tématu. Samozřejmě musí mít člověk o daném tématu přehled i sám, protože často si generativní AI může „vymýšlet“.
Druhou oblastí je oblast designu – generování grafiky do prezentací a jiných materiálů, či úprava dokumentů. Zde může AI ušetřit lektorovi řešení problémů s ošetřováním autorských práv s grafikou z internetu.
Poslední oblastí mohou být různé už praktičtější aplikace typu pomocníka pro výběr semináře, zpracování databáze přihlášených, kteří si volili na konferenci různé workshopy či nějaký chatbot pro komunikaci se zájemci o seminář. Tyto aplikace mohou spoustu věcí zautomatizovat.
A jak používám AI já? Jednak jako nástroj do výuky. Studenti by měli znát, jak umělá inteligence funguje, jaké jsou její možnosti i rizika. Docela hezká ukázka je v matematice. Zde je krásně vidět, jak se AI zlepšuje. Rok zpátky moc v oblasti matematiky nefungovala, zejména co se týká porozumění textu u slovních úloh. Je ale vidět, že za poslední rok je i v této oblasti velký pokrok a chybovost se snižuje. Druhá oblast, kdy často AI používám, je vyhledávání informací o nějakém problému. Můžu použít vyhledávač, ale AI mi prohledá zdroje a zesumarizuje do celkem použitelného přehledu (i když je samozřejmě třeba ověřovat, nestačí jen AI). Poslední oblastí je analýza různých rozsáhlých dat. Kdy je člověk nemusí složitě zpracovávat třeba v Excelu, ale „řekne“ AI, co chce zjistit. Samozřejmě je třeba použití v této oblasti zvažovat a nenahrávat na nějaký server na internetu citlivá data.
Zapojení do programu Erasmus+ přináší inspiraci. Jak zlepšit to, co dělám, i to, jakou cestou se nevydat
Často se účastníš různých zahraničních projektů – nacházíš v nich inspiraci pro svůj profesní i osobní rozvoj? Daří se Ti získané poznatky přenášet do vzdělávání nebo je využívat pro svůj růst? Který z projektů Ti přinesl nejvíce zkušeností?
Během svého působení jsem se účastnil celé řady projektů Erasmus+. Každá účast na takovém projektu člověka posune dál. Jednak organizačně a jazykově, ale také člověk zjistí, jak školství funguje v jiných zemích. Což nabízí velkou možnost inspirace. Jednak, jak zlepšit to, co dělám, na druhou stranu také, jakou cestou se nevydat.
Řadu věcí však využívám jako inspiraci do výuky a teď i jako inspiraci pro směřování naší školy.
Nejvíce zkušeností mi dal projekt Erasmus+ Colourful numbers, který jsem realizoval v letech 2020–2023. Jednalo se o projekt, na kterém spolupracovalo 5 škol, kde kromě naší školy byly zapojeny školy z Itálie, Polska, Rumunska a Turecka. Byl to můj první projekt, kde jsem byl hlavním koordinátorem. Navíc vznikl v období pandemie Covid-19. Cílem projektu byla popularizace matematiky, kdy žáci se svými učiteli připravovali společenské hry nebo hledali využití matematiky ve světě kolem nás. Nejobtížnější na tomto projektu však bylo vyrovnat se s aktuální situací – v první části dobíhala pandemie koronaviru, poté situaci zkomplikovala válka na Ukrajině (polská škola byla nedaleko Ukrajinských hranic a Rumunsko také sousedí s Ukrajinou) a před posledním setkáním postihlo Turecko velké zemětřesení. Veškeré plánování tedy potřebovalo velkou dávku odvahy a improvizace.
Inspirací z cest pro mě je třeba i finské školství, kde mají žáci na gymnáziích docela velkou možnost volby předmětů – volí si předmětové „moduly“ vždy na 2 měsíce, kdy určité moduly musí v průběhu studia povinně splnit, určité jsou dobrovolné dle toho, kam chtějí směřovat. Toto je v našem systému nereálné, ale určitá filosofie tohoto pohledu jde přenést i k nám. Ideální by bylo, kdyby škola nabízela všeobecné vzdělávání, na druhou stranu dala studentovi možnost vyniknout v oblasti, ve které je dobrý, která ho zajímá. Což je i cílem směřování naší školy.
Jak Tě osobně ovlivnila práce ve vzdělávacím systému? Které hodnoty nebo poznatky Ti přinášejí inspiraci i mimo pracovní prostředí?
Práce ve vzdělávacím systému mě určitě ovlivnila. Zjistil jsem, že je to práce, kterou chci dělat a baví mě. Když člověk čerstvě do školství nastoupí, zkušenosti nemá. Navíc když člověk přijde z jiné vysoké školy s doplňujícím pedagogickým studiem. Poznatků jsem tedy získal celou řadu. Ale hlavně dovedností. Komunikace s lidmi, prezentační dovednosti, řešení problémů, řešení konfliktů atd. To člověka nenaučí škola, to získá z praxe. Což je inspirací i mimo školu, pokud lektoruji vzdělávání učitelů apod.
Jak vnímáš svou novou roli zástupce ředitele? Je to čerstvé, ale přinesla Ti již tato pozice nějaké nové perspektivy nebo výzvy, které jsi dříve nečekal?
Svou novou roli hodnotím spíše pozitivně. Řekl bych, že určitým způsobem je to logický vývoj. Několik let jsem se podílel na vedení školy, když jsem měl na starosti rozvrh hodin nebo částečně organizaci přijímacích zkoušek. Což je asi důvod, proč mi kolega Šil (aktuální ředitel naší školy) tuto pozici nabídl. Navíc spolu už dlouho spolupracujeme, takže to asi má svoji logiku. Ohledně perspektiv a výzev? Na naší škole jsem strávil 4 roky jako student, následně 15 let jako učitel. Dovolím si říct, že školu dobře znám a záleží mi na tom, kam bude směřovat. Což je jeden z důvodů, proč jsem nabídku jmenování zástupcem ředitele přijal.
Výzvou je možnost ovlivnit směřování školy, zvláště v letošním roce, kdy je zaváděna spousta novinek. Stále stavíme na dobré historii a hodnotách, na kterých si škola zakládá – komunikace (spolupráce, zodpovědnost, profesionalita a fair-play), zdraví, bezpečí (jistota), smysluplnost (sebeúcta, seberealizace, láska a svoboda), dobré vztahy (důvěra, empatie, respekt a tolerance).
Největší výzvou je asi „úřednická“ činnost a vyplňování různých dotazníků, formulářů apod. Ve vedení naší školy to vidíme podobně. Jsme týmem lidí, kteří rádi učí. Proto je pro nás smysluplné učit a zaměřit se na obsah výuky. Proto je asi určitou výzvou taková méně smysluplná úřední činnost. Po ní je výborné si zajít odučit pár hodin, které člověku „dobijí baterky“, kdy dělám, co mě baví a naplňuje.
Inspirací je pro mě sebevzdělávání, kolegové i moje lektorská činnost
Co Ti v osobním životě pomáhá udržovat rovnováhu a energii pro další vzdělávání a kariérní rozvoj?
Aktuálně asi 2 věci – cestování a sport. Relaxace je určitě důležitá – člověk nemůže žít prací, musí někdy vypnout. Když mám možnost a několik dní volna, věnuji je cestování. Existuje spousta míst, která stojí za to navštívit – nejen ve světě, ale i v Česku. Je řada míst ve světě, ale i v ČR, které stojí za to poznat. Navíc se mi tento koníček propojuje i s prací, když řeším projekty Erasmus+. Při tom všem nejen odpočívám, ale čerpám i profesní inspiraci. Při Erasmech mám možnost navštívit řadu škol a načerpat inspiraci. Hodně zkušeností člověk načerpá i náhodou. Například, když je na dovolené na ostrově Lhohi na Maledivách a majitel penzionu mu zprostředkuje exkurzi na místní základní škole a seznámí ho s jejím ředitelem.
Druhým velkým koníčkem je sport, zejména cyklistika. S nabitým programem, který mi přináší moje práce, je hledání času v průběhu pracovního týdne čím dál těžší, ale o to důležitější je úsilí si čas najít, aby byl člověk schopen „vypnout“, přijít na jiné myšlenky a odreagovat se.
Jaké knihy, konference nebo kurzy bys doporučil dospělým, kteří chtějí pracovat na svém rozvoji v oblasti digitální gramotnosti nebo obecně ve vzdělávání?
V oblasti digitální gramotnosti mě aktuálně moc knih nenapadá, zde bych spíše doporučil různé webináře, videa či podcasty. Je to totiž oblast, která se velmi rychle vyvíjí. V oblasti vzdělávání je toho více. S nástupem do funkce zástupce ředitele, kdy navíc aktuálně působím jako předseda národního kabinetu matematiky a informatiky v rámci projektu IPS Kurikulum, se teď hodně soustředím na dovednosti v oblasti vedení týmu lidí. Zde mi hodně dává Akademie Libchavy, která v této oblasti poskytuje výborné vzdělávání. V loňském roce jsme zde s kolegou Šilem absolvovali roční kurz „Ředitel koučem“ a letos pokračujeme kurzem „Systemické vedení týmu“. Jednak se jedná o výborné školení vedené výbornými lektory, navíc zde člověk potká kolegy z vedení jiných škol a má možnost načerpat inspiraci pro další činnost. Dále je výborná volba konference Vzdělání pro budoucnost, kterou pořádá každý rok v Praze Mensa ČR ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem. Nabízí možnost vybrat si z celého spektra různých seminářů a workshopů a příští rok budu přítomen nejen jako účastník, ale i jako lektor. Z možností, které jsou zdarma bych zmínil celou řadu seminářů a webinářů, které pořádá Národní pedagogický institut v rámci své činnosti, ale i různých projektů. Řady jsem se účastnil jako účastník, hodně z nich i lektoroval.
Kdo nebo co je pro Tebe největším zdrojem inspirace při vlastním vzdělávání?
Inspirace člověk najde ve svém profesním životě spoustu. Inspirací jsou různá školení a semináře, jak jsem zmínil už výše. Avšak inspiraci člověk hledá i jinde. Aktuálně působím jako předseda národního kabinetu matematiky a informatiky v rámci projektu IPS Kurikulum Národního pedagogického institutu. V rámci této činnosti spolupracuji s celou řadou inspirativních kolegů. Druhým zdrojem inspirace je moje lektorská činnost. V této oblasti se soustřeďuji zejména na oblast informačního systému Bakaláři, didaktiku matematiky se zaměřením na digitální technologie a poslední dva roky také lektoruji v rámci výuky budoucích ICT koordinátorů na školách. Příprava na všechna tato školení mi rozšiřuje obzory a zejména spousta dotazů a příspěvků účastníků mě obohatí, protože řada pohledů, které to přináší, by mě původně nenapadla.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor byl publikován na EPALE – Elektronické platformě pro vzdělávání dospělých v Evropě: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/kazda-chyba-je-zkusenosti-ktera-nas-posune-dal-clovek-se-jich-nemel-bat